Drazí kamarádi,

stále ještě prožíváme čas přípravy na Velikonoce. Spolu s tím, jak přibývají dny a týdny postní doby, může ochabovat naše úsilí o duchovní obnovu, se kterým jsme tuto dobu začínali. Ještě je ale pořád dost času na to, abychom své úsilí obnovili. Abychom si vzpomněli, s čím jsme do postní doby vstupovali a znova se pro to nasadili.

V této souvislosti bych se s vámi rád podělil o jeden příběh, který mě v této době zaujal:

 

„Jeden stále nespokojený člověk se sebou i s druhými si opakovaně stěžoval Bohu: ‚A proč by měl každý nést svůj kříž? Copak neexistuje způsob, jak se mu vyhnout? Už mám těch svých každodenních břemen plné zuby!‘

Dobrý Bůh mu odpověděl prostřednictvím snu.

Uviděl život lidí na Zemi jako jedno procesí bez konce. Každý nesl na ramenou kříž. Pomalu a nevyhnutelně, krok za krokem.

V nekonečném průvodu se svým osobním křížem namáhavě kráčel i on. Tu si povšiml, že je jeho kříž příliš dlouhý; proto se při chůzi musel tolik namáhat. ‚Stačilo by jej trochu zkrátit a nemusel bych tolik trpět,‘ řekl si.

Posadil se na patník a energickým řezem svůj kříž o notný kus zkrátil. Když vyšel, viděl, že nyní může kráčet mnohem rychleji a lehčeji. Bez zvlášť velké námahy dospěl až k místu, které se zdálo být cílem celého procesí.

Byla to rokle, široká rána v zemském povrchu, za kterou začínala ‚krajina věčného štěstí‘. Pohled na ni z druhého břehu propasti byl skutečně nádherný.

Pro její překonání tu ale nebylo žádných mostů ani lávek. Lidé ji však přecházeli velmi snadno. Každý sundal z ramen svůj kříž, položil jej přes propast a přešel po něm na druhou stranu.

Kříže byly každému jako šité na míru. Přesně spojovaly oba okraje strže. Jeho uřezaný kříž však byl na dosažení druhého okraje příliš krátký ... “

 

Tento příběh by se dal vykládat mnoha způsoby. Já bych jej rád vztáhnul právě na prožívání postní doby. Nesmiřme se s tím, že jsme si ten náš postní kříž, v podobě našeho úsilí o vnitřní obnovu, zkrátili. Ale vezměme ho znovu celý na svá ramena, abychom po něm mohli na Velikonoce přejít k setkání se vzkříšeným Kristem.

Náš drahý svatý Jan Pavel II. prý jednou řekl: „Z kříže se nesestupuje.“ Nechme se i těmito slovy povzbudit v naší postní cestě ke Vzkříšení.

Přeju Vám požehnaný zbytek postní doby.

 

o. Petr – Buteo +