Dostal jsem jednou tuto otázku a tak jsem se nad ní takto zamyslel...

Někdo by namítl, proč vůbec tuto otázku řešit, vždyť při návštěvě kostela, při mši, jde na prvním místě o postoj srdce.

Ano, jde především o postoj srdce, proto z kostela nevyhodím bezdomovce, nebo málo či nevhodně oblečeného člověka, pokud se tam přišel setkat s Bohem. A o toto máme také vždy usilovat – jdu se do kostela setkat s Bohem, ne splnit nedělní povinnost. Ale zároveň, pokud máme možnost (a tu mnozí máme, stačí se podívat do našich šatních skříní :-) ), máme se i vhodně a slušně obléct, což znamená pro kluky dlouhé kalhoty a zahalená ramena, ne tílka, a pro holky, ženy, zahalená ramena a sukni alespoň po kolena. Proč?

Když se slavnostně obleču, může mi to pomoct uvědomit si, že se chystám na slavnostní, mimořádnou chvíli. Slavnostní oblečení mi tak může pomoci víc prožít mši svatou, protože si díky tomu uvědomuji, že jdu na slavnost – a cestou na mši už se mohu ptát, na jakou slavnost jdu? Co jdu slavit? Dřív lidé měli zvláštní nedělní oblečení.

Slavnostním oblečením umožním i ostatním lidem v kostele, aby modlitbu a mši svatou mohli prožít slavnostně a bez rozptylování. Nedávám jim totiž nevhodným oblečením podněty pro to, aby se zabývali myšlenkami na mé vypracované a opálené ruce, nebo nohy. Tělesnou krásu mám a mohu ukazovat jinde. V kostele a při mši sv. jde o to, abychom zakusili krásu Boha a vhodným oblečením dali možnost, aby to zakusili i ostatní.

Z tohoto pohledu se ze slavnostního oblečení do kostela může stát skutek lásky ke druhým, kdy jim tímto způsobem pomáhám, aby se zabývali a soustředili svoji pozornost na krásu Boha a mohli se s ním bez rozptylování setkat.